Erotické povídky

Ve skladu

Šéf byl moc měkký. Rozhodl se podvolit společenskému tlaku, který na něj působil. Lidé i různé organizace mu vyčítali, že zaměstnává jenom muže a navíc odmítá dát práci někomu s kriminální minulostí. Aby tedy měly dušičky venku pokoj, rozhodl se, že zkusí dát příležitost jedné mladé holce, kterou právě v tu dobu pouštěli z pasťáku, kde byla pod dozorem za nějaké drobné krádeže v obchodech.

Bylo to takové nanicovaté tintítko, ta holka, pracovní mundúr na ní plandal a k práci se soustruhem se vůbec nehodila. Možná to uměla, ale byla hlavně líná a ke všemu se stavěla jako dřevo, a tak ji radši všichni zaměstnanci vyháněli od své práce. Na pravidelných ranních schůzích se neustále řešilo, co s ní. Šéf si nechtěl poškodit reputaci, a tak ji nemohl vyrazit, když ji před nedávnem přijal. Holka většinou mlčela a dívala se buď na svoje ruce, anebo znuděně z okna. Nakonec se všichni usnesli na tom, že nejlepší bude, když bude fungovat jako svačinářka. S tím souhlasila, protože to pro ni znamenalo minimální činnost. Ráno obešla postupně všechny chlapy u strojů a vyptávala se jich, co by si asi dali v poledne k jídlu. Všechno si zapisovala do sešitku, aby na nic nezapomněla, ode všech vybrala požadované peníze, a pak zašla do samoobsluhy a všechno koupila podle přání. Fungovalo to docela dobře, i když si nikdo pořádně nevšimnul, že občas si řekne o něco víc peněz, anebo nějak zapomene vrátit drobné, které jí po nákupu zbyly.

Jenom Zdeněk měl ze začátku podezření, a proto se na tu malou potvoru, která tady s nimi neměla co dělat, víc zaměřil. Schválně si sám zašel do té sámošky a zjistil si, kolik co přesně stojí, aby si pak mohl přepočítat vrácené peníze. Ani nevěděl, jak se ta holka jmenuje, nějak jako Milena nebo Michaela... Ale na tom mu vůbec nezáleželo, protože jednou, když mu vracela peníze, zjistil, že mu schválně nevrátila do jedné desítky. Bylo to pár drobných, ostatní chlapi by nad tím mávli rukou, ale Zdeněk teda ne, Zdeněk si jen tak nenechal srát na hlavu. Počkal si, až se to kvítko uklidí do skladu, kde se bude moct válet na pytlích se starými hadry a zevlovat, číst si nějaký časopis nebo co obvykle mladé nevychované holky dělají.

Našel ji tam, přesně jak čekal. Ležela na břiše, podepírala si bradu a líně otáčela stránkami nějakého magazínu s poslední módou. Zdeněk přistoupil až k ní, byla tak zabraná do svého lelkování, že si ho vůbec nevšimla. A pak na ni spustil: Poslechni, Milado! Všichni ti asi skočí na ten tvůj nevinnej ksichtík, žejo? Ale já ne, já nejsem žádnej včerejší blbec, já moc dobře vím, co jsi zač, že jsi kradla, a že nás teďka taky pěkně okrádáš na těch svačinách!

Holka se strašně lekla, jedním rázem se přetočila do sedu, a když ho viděla nad sebou, celá se přikrčila. Hlesla jenom: Já se nejmenuju Milada... Ale Zdeněk začal řvát: To je mi úplně jedno, jak se jmenuješ, já chci, abys mi vysvětlila, jak dlouho sis myslela, že nás tady budeš moct okrádat, než se na to přijde! Holka mlčela a snažila se splynout s pytli, na kterých se celý den válela. Zdeněk si vztekle všimnul, že ji z kapsy u pracovního mundúru čouhá hřebem, taková neslýchaná drzost! Na té holce mu vadilo snad úplně všechno. Nebo vlastně ne, když o tom tak přemýšlel a když se na ni zadíval... Byla dost hubená, ale pod kombinézou se jí rýsovaly drobné pevné kozičky. Měla taky hubené nohy, ale dost dlouhé, určitě by bylo něco mít je omotané okolo krku a zabořit se mezi ně.

Holka si všimla, jak se na ni Zdeněk začal dívat jinak, a dostala strach. Nechte mě, já už nic neudělám a všechno vám vrátím... zašeptala se slzami na krajíčku a začala pomalu couvat. Ale žádný takový, holčičko, zavrčel Zdeněk a vyrazil k ní. Zápas to byl krátký a nevyhnutelně z něj vyšel jako vítěz o nějakých čtyřicet kilo těžší Zdeněk. Chytil holku za paži a strhl k zemi, i když se pořád snažila vyškubnout se mu a utéct, zalehl ji a přikryl jí pěstí pusu. Jestli budeš řvát, možná to bude to poslední, co v životě uděláš, pohrozil jí. Je ti to jasný, ty zlodějko? Pomalu přikývla a rozbrečela se.

Zdeněk se nenechal obměkčit nějakými slzičkami a rychle z ní začal rvát tu kombinézu dolů. Nezabýval se jejím úplným svlékáním, stačilo ji shrnout po zadek, aby měl volný přístup k místům, ke kterým chtěl, navíc se jí kombinéza zamotala mezi nohama, takže nemohla utíkat a ani se moc bránit. Jednou rukou ji pevně držel za útlá zápěstí, druhou jí obíral prsa a pak stahoval spoďáry. Zajel jí mezi nohy, přímo na hezkou malou píču, a holka sebou pořád mrskala a kňourala a chtěla se bránit. Bylo jí to úplně k ničemu, Zdeňkovi jen stačilo rozepnout si zip i kombinézy a poklopcem vytáhnul ven svůj ztopořený penis. Nepotřeboval vůbec žádnou přípravu, samotný ten zápas s tou mladou zlodějkou ho pořádně vzrušil. Otočil ji na břicho, nalehl na ni a napasoval jí čuráka mezi stehna, kde si pomalu začal razit cestu do její těsné pičky.

Nakonec se mu jí ho tam podařilo vrazit až na doraz a začal přirážet. Byla suchá a asi ji to bolelo, ale měla na paměti jeho výhružku a celou dobu to statečně snášela jen s tichým vzlykáním. Kdyby byla na tvrdé podložce, Zdeněk by ji pod sebou asi úplně rozdrtil, takhle ji aspoň trochu chránily měkké pytle. I tak jí připadalo, jako by to do ní dělal medvěd, potil se a smrděl a funěl jí do ucha, a pak do ní vypustil svou odpornou mrdku.

Když se Zdeněk udělal, rychle to z ní vytáhl, oblékl se a připomněl jí, co se jí stane, kdyby náhodou dostala chuť o tom někomu říct. Potom se jako by nic oblékl a odešel zpátky ke svému soustruhu.

Sex po telefonu

Monika

Zavolej mi a buď moje hračka, mám ráda lehčí i tvrdší sado maso. Budeš klečet u mých nohou a prosit o další výprasky. Zaměřuji se také na foot fetish a ráda zmučím tvé tělo voskem. Mám také velkou sbírku převleků a uniforem a ráda hraju různé dominatní role. Začínající otroky zaškolím. Do služby ke mně se hlas na 909 460 030 a po vyzvání zadej tajný kód 18 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT MONIKA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky ve stejné kategorii Mix

Život už je někdy takový. Máma umřela na rakovinu a my jsme zůstali s tátou a smutkem sami. Ale jak už to také bývá, se smutkem si poradil čas a se samotou táta osobně. Když mi bylo takových osmnáct, přivedl si domů novou mámu. Já v té době prožívala takové turbulentnější období, kdy jsem střídala kluky jako na běžícím pásu, abych uspokojila své choutky, takže jsem se tátovi ani nedivila, že chce uspokojit ty svoje.

Když jsem konečně vzala na vědomí, že u nás Alice nezůstane jen občas na noc, z...

S manželem jsme se dlouho pokoušeli o miminko. Vzali jsme se, což pro nás byl signál, že spolu chceme žít a chceme založit rodinu. Vysadila jsem antikoncepci a začal teda maraton souložení, každoměsíčního čekání, jestli přijdou měsíčky, potom zklamání… Asi po roce neúspěchů jsme se oba nechali vyřešit a údajně jsme oba byli zdraví. Můj doktor mě uklidňoval, že prostě mám dát tělu čas. Že někdy trvá, než si tělo ženy a muže sedne, i když formálně je mezi nimi vše v pořádku. Takže jsme se snažili ...

Tak tahle věta byla bomba. „Hele, Andreo, v cukrárně na náměstí mají zbrusu novej jahodovej džus,“ řekl jen tak ladabyle spolužák Marek, se kterým se nikdy nějak extra nebavila. Patřil do houfu kamarádů, mezi kterými žádné holky nebyly. „Nezašla bys s námi ochutnat ? Je děsně dobrej.“ Čekala by jejich snahu proniknout k nějakému alkoholu. Ale jahodový džus ? Může na něm být něco špatného ? Čekala co se za pozváním může objevit, ale neviděla nic podezřelého. A Marek stanovil termín dnes po vyučov...