Erotické povídky

Bramborová brigáda

Přišel podzim a – jako každý rok – naše třída musela na bramborovou brigádu. Ne, že bychom se tomu bránili. Každý z nás byl rád, že se uleje pár dnům školy. A také jsme se těšili na ten kopec srandy, co tam vždycky byla. Hned ráno nám zemědělci přistavili autobus, aby nás odvezli „na místo konání“. Když jsme projížděli kolem těch lánů, začaly se nám protáčet oči. „To máme stihnout za týden?!?!“ Písničky nám nějak zamrzly na rtech.
Konečně jsme dorazili k ubytovně. Autobus nás vyplivnul a my si vzali zavazadla, abychom se ubytovali. Dvě místnosti velikosti školních tříd, v nich několik stolků a na zemi slamníky. Jedna byla pro nás, kluky a druhá pro asi stejně početnou skupinu holek. Byl jsem nejrychlejší, tak jsem si mohl vybrat místo opodál dveří.

Ani jsme si nestačili vybalit, když se rozezněl zvonek a z rozhlasu se ozvalo:
„Oběd!“
Ne, že bychom byli hladoví, ale ten autobus nám potravu, přijatou před nástupem, střásl hodně hluboko.
Vyrazili jsme jako stádo mastodontů a vrhli se do jídelny. Tác, k okénku… Klasické vepřo knedlo. Ale nebylo to jako ve školní jídelně! Snad ani doma by to nebylo lepší!
Nacpali jsme se a vyrazili na obhlídku okolí. Lány brambor, lány sklizeného obilí.
Potloukali jsme se kolem a zjišťovali, co kde je. Krámek, hospoda. A dokonce malé kino! Hned jsme se dívali, co hrají. Překvapení! Nevím, zda to bylo normální, nebo jenom kvůli nám. Ale takové filmy nehráli ani v Praze! Takže bylo rozhodnuto! Hned po večeři jsme se sebrali a houfně táhli do kina. Po skončení jsme se – i přes protesty profesora – přesunuli do hospody. Musel jít s námi, aby nás měl pod dohledem.
„Nos to sem v nůši a piš to hráběma!“ vykřikl spolužák, jemuž jsme říkali sponzor. Jeho tatík byl jakési, blíže nespecifikované zvíře, „pracující“ kdesi hodně vysoko, že ani nebylo možné určit, kde. Ale Milan měl stále tolik peněz, že se nám to ani nezdálo.
„Profesorovi vodku! A velkou!“ zavelel číšníkovi.
„Hele mladej, ty si tu poroučíš a máš vůbec peníze?“ drze se otázal číšník.
„Tolik ty nemáš za celý rok! A chovej se ke mně slušně! Budeš mi vykat!“ odpověděl Milan a stoupnul si. Byl větší a robustnější postavy, než číšník. Vytáhnul peněženku, kde se to „zelenalo“.
„Ano pane, jak si přejete!“ číšník se asi zalekl, tak se uklonil a běžel splnit hostovo přání
Před profesora, který ucucával malou limonádu, postavil decák vodky a na jeho námitky odpověděl, že to objednal ten pán, co má hodně peněz.
„Pane profesore! Pojďte k nám!“ zvednul se znovu Milan, abychom byli v jednom houfu. Profesor seděl sám u stolečku, velikosti tak pro jednoho mravence. Sešoupli jsme židle, aby se k nám profesor vešel. Chvíli se zdráhal, ale potom se nechal přemluvit a zasedl k nám.
„Nezlobte se, ale zavíráme!“ přišel číšník a chtěl inkasovat.
Nezavíráme!“ Milan vytáhnul stovku a dal jí číšníkovi. „A koukej kmitat!“
„Ano, pane!“ uklonil se číšník a běžel natočit další piva.
He..he..le měli bychom už jít spát!“ usoudil profesor, když bylo asi jedenáct hodin. Bylo vidět, že už toho má „plné kecky“.
„Každému malou Becherovku, jako šláftruňk a potom půjdeme!“ poručil Milan. Číšník bleskově splnil jeho objednávku a předložil účet. Milan vytáhl šrajtofli a bez mrknutí oka zaplatil. Vypadalo to, že mu z ní nic neubylo.
Za zpěvu „budovatelských“ písní jsme táhli městečkem k ubytovně. Profesora jsme vzali mezi sebe, aby se někam nezatoulal, protože byl také hezky „upravený“.
Pomohl jsem Milanovi dovést profesora do kabinetu a uložit ho na slamník. Starostlivě jsme ho přikryli dekou a šli se svléknout, abychom se osprchovali. Tam už bylo spousta nahých těl, jako kdyby i z holek spadla stydlivost. Dováděli jsme pod sprchami, abychom se sebe smyli účinky alkoholu,až náhle holky, co byly nejblíže přívodu, začaly ječet. Došla teplá voda. Utřeli jsme se a odebrali se na lože…
„Budíček!“ ozvalo se z rozhlasu, zároveň se zvoněním. „Snídaně za patnáct minut!“ dodala hlasatelka, zřejmě jedna z kuchařek. Nechtělo se nám, po tak krásném večeru, vstávat, ale co jsme měli dělat…
„Tak nahoru!“ přijel traktor s valníkem, aby nás odvezl na pole. Tam řidič odpojil valník a připojil „čerta“. Vzali jsme si kýble a postupovali vyoranými brázdami. Plné jsme odnášeli k valníku, abychom je podali dalšímu členovi JZD, který je vysypával.
Ze začátku nám to moc nešlo, ale potom jsme se začali hecovat, kdo nasbírá víc kýblů a tak se valník utěšeně plnil. Vypadalo to, že holky jsou šikovnější, ale my jsme se nedali zahanbit. Makali jsme tak, až se z nás kouřilo a čas ubíhal.
Náhle se ozval zvuk klaksonu a na pole přikodrcalo auto.
Svačina!“ ozvalo se.
Tak jsme všeho nechali a řítili se k němu, abychom nezaváhali. Každý jsme dostali papírový sáček. Chleba se salámem, okurka, pivo nebo limonáda. Polkli jsme sváču a na chvilku se natáhli na mez.
A znovu jsme se pustili do práce. Brambory padaly do kýblů, až to zvonilo.
„Oběéééd!“ přijel traktor a na valníku měl várnice s jídlem. Seřadili jsme se a každý jsme dostali ešus s jídlem. Potom jsme si ještě došli pro pivo, limonádu…
Právě jsme skončili s tím lánem, když znovu přijelo auto se svačinou. Odpočinuli jsme si a vrátil se traktor, který odvezl náklad brambor. Naskákali jsme na korbu a jeli k ubytovně.
Vlezli jsme do koupelny, tentokrát jenom my kluci, protože holky se opět styděly, tak čekaly, až tam bude volno. Když se tam nahrnuly holky,bylo odtud slyšet nějaké pištění, tak jsem opatrně otevřel dveře, abych viděl, co se tam děje. Holky poskakovaly pod sprchami, až se jim prsa natřásala. Po chlupech mezi nohama jim stékaly potůčky vody. Zalíbila se mi Věra, která měla souměrnou postavu, střední prsa a také chlupy mezi nohama nebyly tak dlouhé, jako u ostatních. Cítil jsem, jak jsou mi trenky náhle malé.
„Hele, šmírák!“ náhle se dveře otevřely, až jsem vpadnul dovnitř. Ještě, že jsem na sobě měl jenom tričko a trenky. Holky mě protáhly pod sprchami, až ze mne teklo, jako z nich.
„Tak ty mne chceš utopit?!“ chytil jsem Věru a postavil jsem se s ní pod sprchu, aby si to také užila. Pod tím proudem lapala po vzduchu, než jsem jí pustil. Ale to už koupelna byla prázdná. Holky zmizely, jako pára nad hrncem.
Stáli jsme rozpačitě proti sobě. Prohlížel jsem si to holé tělo, co se mi tak líbilo. Věra dala ruce na prsa a mezi nohy, aby zakryla to, co by nemělo být vidět.
Svléknul jsem mokré tričko a trenky. Věra vytřeštila oči, když viděla, jak se k ní blížím s tvrdým kopím, které by jí tak rádo proklálo.
„Nnn…nn..eee…“ drkotala zuby, když jsem jí obejmul. Ale ruce nechala tam, co je měla doposud. Přitisknul jsem se k ní a tím tvrdolínem jí odstrkoval ruku, kterou si přikrývala rozkrok. Jak jsem se jí tam dobýval, byl nucená chytit ho do ruky.
„Nnn …ééé… !“ třásla se po celém těle, když jsem se párkrát pohnul a z otvoru v té proudnici vyrazil bílý proud. Skončil jí na kolenou, odkud ho smývala voda. Stála tam, jak zhypnotizovaná a stále držela, už měknoucí, proudnici v ruce.
Když bylo odkryté místo mezi jejíma nohama, nahradil jsem její ruku svou.
„Nnn…nnee…!“ tiše kvílela, ale trochu se rozkročila, abych tam lépe mohl. Hladil jsem jí po těch chloupcích, až se roztřásla a začala tiše kvílet. Ruku mi zkropilo cosi, co krásně hřálo…
„Ne! Už dost!“ vytrhla se mi, když jsem se chtěl prstem dostat hlouběji do toho porostu. Zavřeli jsme vodu a Věra, náhle celá rudá, se zabalila do osušky a odběhla. Já jsem sebral mokré věci, vyždímal je a šel na pokoj.
„No páááne!“ ozvalo se, když jsem vstoupil, s veškerým oděvem jenom v ruce. Mezi nohama se mi klátilo cosi tvrdého, co by se tak rádo podívalo do té tajemné skrýše. „Ty neztrácíš čas!“ řekl kdosi obdivně. Nezabýval jsem s tím a rychle se oblékl, protože se znovu ozval zvonek, který zval na večeři.
Když jsme vešli do jídelny, zrudlá Věra seděla u zvláštního stolu, s další židlí naproti ní. Sotva jsem vešel, ozval se potlesk a – už ani nevím která – dívka mě uchopila pod paží a dovedla k tomu stolu. Přisunula mi židli a donutila posadit se. Náhle tam bylo jako v úlu. Holky se předháněly, která nám donese polévku, která večeři, pití… Ani jsme si nestačili něco říct, když se jídelna (snad na nějaký povel) vyprázdnila. Všimnul jsem si, že někteří odcházeli s talíři v rukách…
Rychle jsme se najedli, abychom už byli pryč od té pozornosti. Když jsme se chtěli zvednout, kuchařky nám s úsměvem podávaly ještě zákusek. Vzali jsme si ho do ruky a rychle vyběhli ven. Nešli jsme do kina, ani do hospody, ale snažili se být co nejdál od vesnice a nemístné pozornosti. Když jsme vycházeli ze dveří, cítil jsem, jak mi nějaká ruka cosi strčila do kapsy u bundy.
Schovali jsme se v remízku. Natáhli jsme se do hebké trávy a teprve tam si začali sdělovat to, co jsme si nestačili říct. Byl krásně teplý večer a tak nám nebyla zima.
Objal jsem Věru a moje ruka šmátralka se jí začala dobývat pod svetr. Naznačila snahu odstrčit mě, ale potom si svetr porozepla, abych se mohl dostat do kýžených míst.
S překvapením jsem zjistil, že má podprsenku s předním zapínáním. Využil jsem toho a osvobodil její prsa. Přisál jsem se jí k bradavce a Věra se nejprve nerozhodně zachvěla, ale potom si přitáhla moji hlavu, abych jí mohl lépe dumlat obě bradavky.
Volnou rukou jsem jel stále níž, až jsem se dostal k lemu sukně. Věra mě náhle přitiskla tak, až jsem myslel, že mě chce udusit. Zvednul jsem sukni a pomalu se dostával dál.
Zasunoval jsem ruku do kalhotek, odkud se šířilo tak krásné teplo.
„Nee…eee…“ zachvěla se Věra. Lehce jsem se probíral chloupky, až mi náhle sevřela ruku a rozechvěla se. Stále si mojí hlavu tiskla k prsům, až jsem se musel vzepřít, abych mohl dýchat. Věra se rozbrečela a přitáhla si mně k ústům. Políbila mě tak, až mi opět docházel dech. Potom mě pustila a zůstala bezvládně ležet. Klekl jsem si, abych jí mohl stáhnout kalhotky.
„Nnn…nneee…“ drkotala zuby, ale přizvedla se, aby mi to usnadnila. Rozepnul jsem jí svetr úplně a sám se také svlékl.
„Nee…eee“… křečovitě tiskla nohy k sobě, když jsem si lehnul vedle ní a snažil se jí znovu dostat rukou mezi nohy.
Náhle, jakoby se rozhodla, pokrčila a roztáhla nohy, abych se tam mohl lépe dostat. Bylo tam mokro. Hladil jsem jí po chloupcích a pomalu je rozhrnoval, abych se dostal tam, kam jsem toužil. Stále větší množství tekutin odtud vytékalo, tak jsem neodolal a musel se k tomu prameni přisát.
„Nééé…to…“ Věra se lehce zazmítala a asi chtěla něco říct, ale její slova přetrhl další orgasmus. Nasál jsem co nejvíc jejích šťáviček a posunul se nahoru, abychom si je mohli vyměnit v polibku. Můj pták se zatím snažil zahnízdit, ale Věra se náhle zazmítala.
„Ne, prosím, ne, nespěchej!“ kvílela a celá se třásla. Ale stále nechala roztažené nohy, aby její otvor byl volně přístupný.
Prohraboval jsem mým pluhem tu mokvající brázdu a Věra tiše kvílela. Potom jsem ho zasunul jenom tak hluboko, až jsem narazil na tu přepážku…
„Nééé…ééééé…“ Věra znovu zakvílela a vyrazila rozkrokem proti mně. V poslední chvíli jsem stačil ucuknout.
„Chtělas, abych nespěchal, tak si to také užívej!“
Dál jsem jí pomalu zasunoval moji kládu jenom tak hluboko, až jsem narazil na tu překážku a potom projížděl mezi orosenými pysky.
„Už, prosím uuuuž!“ vykřikla a znovu vyrazila rozkrokem. Udělal jsem protipohyb a náhle přepážka praskla a já byl v ní. „Áááá…ááá…uuu!“ zakvílela Věra a sevřela mě, jako kdyby mě chtěla rozmačkat.
Jenom stěží jsem se vymanil, aby nedošlo k nejhoršímu. Musel jsem si stoupnout a trochu to rozchodit. Vtom jsem si vzpomněl, že mi kdosi cosi strčil do kapsy bundy. Zvednul jsem jí a zalovil v kapse. Krabička prezervativů!
„Budu muset za to někomu poděkovat!“ pomyslel jsem si a hned jeden vybalil. Naroloval jsem ho na tu tvrdou část mého těla a znovu ulehnul mezi Věřiny nohy.
Zasunul jsem ho do té bažiny a pomalu začal přirážet.
„Úúú… úúú…“ kvílela Věra, kterou to sice ještě bolelo, ale pomalu tomu začala přicházet na chuť. Už jsem se neměl čeho obávat, tak jsme si to užívali. Netrvalo to ale dlouho. Za chvíli jsem vystříknul a přitisknul se k ní. Musel jsem se zvednout a stáhnout použitou gumu. A co teď, když v blízkosti nebyla voda, abych se umyl? Kleknul jsem si nad Věřinu hlavu a dal jí ten kousek masa před ústa.
„Co…“ stačila říct, ale to jsem jí ho už tlačil mezi rozevřené rty.
Nechala žalud vklouznout mezi rty. Trochu udivená jeho chutí byla náhle nerozhodná a tak jsem musel přitlačit, aby jí vklouznul hlouběji. Nezbylo jí, než otevřít ústa ještě víc.
Sklonil jsem se k jejímu rozkroku a přisál se ke kundičce, zbavené panenství. Škoda, že se už setmělo a neviděl jsem na ní. Ochutnával jsem ty dobré šťávičky, co z ní vytékaly. Věra se začala zmítat a kundička se jí svírala. Začala křičet, tak jsem jí vrazil ten rozpálený špunt hlouběji do pusy.
Zase z ní něco vystříklo a já to lačně polykal. Protože mě také sála, odměnil jsem jí další dávkou spermatu. Chvíli jsme jenom leželi vedle sebe a vzájemně se hladili a líbali. Ale po malé chvíli mi znovu ztvrdla ta podstatná část těla. Znovu jsem sáhl do kapsy a použil další ochranu.
Věra stále ležela s pokrčenýma a široce roztaženýma nohama, tak jsem opět zaplnil její otvor.
„Dej nohy k sobě!“ pošeptal jsem jí do ucha, když jsem v ní byl řádně zanořený. Poslechla mě a sevřela mě nohama. Svýma nohama jsem sevřel ty její, abychom si to co nejvíc užili.
Nehýbali jsme se. Jedině naše jazyky se proplétaly jako hadi. Cítil jsem, jak Věřiny poševní svaly masírují mého rekonvalescenta a bylo to moc příjemné. Věřiny bradavky jakoby mi chtěly udělat díry do hrudníku, tak jsem se natočil, abych je mohl sát.
Ale to už se Věra roztřásla v dalším orgasmu. Ani já jsem nevydržel a naplnil gumový obleček. Věra musela roztáhnout nohy, abych se mohl dostat bez problémů ven.
Byla už taková tma, že jenom Věřina bílá prsa mi skýtala orientaci. Znovu jsem zakleknul nad její hlavu aby vysála vše, co mi ještě zbylo v trubici. I já jsem pilně vylizoval vše, co mi její studánka nabízela.
Začalo se ochlazovat, tak jsme se oblékli a vyrazili k ubytovně. Na lavičce před ubytovnou seděly dvě holky.
„Jéé! Vy vypadáte!“ rozřehtaly se obě, když jsme vstoupili do světla nad vchodem. Podívali jsme se s Věrou nechápavě na sebe.
Jděte se podívat do zrcadla!“ holky se zvedly a doprovodily nás do koupelny.
Podívali jsme se do zrcadla a bylo to jako záběr z nějakého upířího filmu. Oba jsme byli celí od krve, kterou jsme měli rozmazanou po obličeji. Navíc Věra měla na sukni velkou krvavou skvrnu, asi od toho, jak z ní vytékala, když jsem jí připravil o panenství.
„Svlékněte se a pod sprchu! My se o ostatní postaráme!“ začaly nám pomáhat z oblečení. Pustil jsem sprchu a byl jsem překvapen, kolik z nás smývala krve. Obě holky, náhle také nahé, se na nás vrhly a pomáhaly nás umývat.
„Ty ses měla!“ prohodila Hanka, která mi zrovna držela v ruce čuráka a snažila se ho řádně umýt. Rostl jí v ruce přímo před očima.
„Nech toho, nebo vyteču!“ odstrčil jsem jí a začal jsem Věře mýt prsa. Také její bradavky se, jako na zmáčknutí knoflíku, zvětšily na velikost dudlíků.
„To je hrozné! Ona zase teče!“ vykřikla Mařka, která pečlivě myla Věru mezi nohama.
„Víte co? Nechte nás, abychom se umyli sami!“ odstrčil jsem jí a objal Věru. Namydlil jsem jí a sebe také. Vzájemně jsme se umyli a vtom tam zase byly holky.
„Tak už pojďte!“ honily nás. Přehodili jsme přes sebe ručníky a nechali se odvést do místnosti holek. V rohu, napolo schovaný za dvěma stolky, byl slamník s dekami.
„Tady si lehněte! Ostatní se už vracejí z hospody!“ doslova nás tam natlačily.
Slyšeli jsme ten ryk, jak se celá tlupa nahrnula dovnitř. Potom nějaký křik a náhle všechno ztichlo. Byli jsme s Věrou k sobě přitisknuti, tělo na tělo.
Ač jsme očekávali, kdy se otevřou dveře a dovnitř vtrhne houf holek, co nám budou dávat různé otázky, dveře zůstávaly zavřené. Zato odvedle se ozývalo kvičení, smích holek a různé jiné zvuky. Byli jsme unaveni, tak jsme, ve vzájemném objetí, usnuli.
Ráno nás cosi probudilo. Pokoj byl plný holek, které na nás zvědavě koukaly.
„No, co je?“ objevila se Hanka s Mařkou a nesly nám, už suché šaty, abychom se mohli obléct. Vylezl jsem zpod deky a postavil se.
„Júúú!“ zaslechl jsem obdivný výkřik. Můj ocas byl zase v pozoru, tak jsem se nedivil, že ho tak obdivují. Zvednul jsem deku, aby se Věra mohla v klidu obléknout.
„Tak přece jenom jí o to připravil!“ zaslechl jsem závistivý šepot.
„Já myslím, že v noci jste si také užily!“ kontroval jsem. Náhle bylo takové ticho, že by bylo slyšet i špendlík upadnout. Skoro všechny z nich zrudly a už se nic neozývalo.
„A jdeme na snídani!“ objal jsem Věru, když zaznělo zvonění. Vkročili jsme k jídelně a všichni ostatní nás následovali.
A nastal další, normální den…

Bobr
©
2014

Sex po telefonu

	Milada
	Přeji si, abys byl mým pánem, abys mě spoutal a pořádně ošukal. Chci být dokonale svázaná a bezmocná. Taková situace mne nejvíc vzrušuje a přivádí do extáze. Těším se na to, až do mě vnikneš a uděláš se do mojí vlhké bezbranné kundičky. Užij si sex po telefonu na 909 606 666 a po vyzvání zadej tajný kód 30 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT MILADA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky od stejného autora

Bylo ještě šero, když mě to vyhnalo z postele. Došel jsem vypustit měchýř. Když jsem se vracel, Klára ležela na boku a kolena měla skoro u brady. Asi jí byla zima, protože zadek měla volně vystrčený do prostoru. Ten pohled způsobil, že mi ztvrdla ta nejdůležitější část mého těla a nebylo to zimou.
Opatrně jsem k ní zalezl a ponořil nedočkavce do otvůrku, co se na mne tak sympaticky šklebil. Klára cosi zahučela a zachrula se. Asi proto, aby mě měla co nejhlouběji. Přetáhnul jsem přes nás peřinu ...

Povídky ve stejné kategorii Mix

Už několik let má své oblíbené místo na břehu našeho jezera. Je to maličká mýtinka mezi křovisky, kde se můžu úplně svléknout a opalovat se tak, jak mě bůh stvořil, miluji nahotu a kdybych mohla, chodím nahá denně a všude. Ten pocit, když se rozložím na měkkou deku a začnou na mě pražit první sluneční paprsky, ach… jsem pak taková vláčná, roztoužená, eroticky naladěná...

Pak obyčejně vyndávám z plážové tašky opalovák a začnu si ho vtírat do kůže. Moc ráda se dotýkám svého těla, miluji ho a vždy...

Vzhledem k tomu, že před pár dny byly Velikonoce, svátek, který mám opravdu ráda, bych vám chtěla vyprávět příhodu, která se mi stala. Jak určitě víte, podle tradice koledníci chodí ráno, maximálně dopoledne. Kdyby přišli později, schytali by nějaké to polití vodou nebo jinou potupu. Stejně tak u nás se dveře netrhli už od sedmi od rána. Naše chalupa je vyhlášená svou pohostinností, a proto sem každoročně chodí zástupy koledníků. Každý dostane koledu, malovaná vajíčka, něco sladkého, panáčka n...

Světlana stále seděla na židli, vzpřímená jako svíčka. Ještě byla oblečená. Ale uvnitř nejvíc toužila po tom, aby ze sebe mohla všechny šaty strhat, klidně je rozpárat, prostě se svléct do naha, a pak se vrhnout po Radkovi. Její kunda už úplně pulzovala. Světlana se na židli jemně pohybovala, snažila se držet všechno pod kontrolou, ale zároveň jí každý ten drobný pohyb způsoboval nádhernou a mučivou slast, protože si takhle třela mezi stehny celou pičku. Zvlášť poštěváček mezi stydkými pysky. Mě...