Erotické povídky

Kolegyně Věrka

„Jo, tak na prasečinky tě užije, co?“ Povídá Věrka, ani ne moc překvapeně, když vpadla do mé kanceláře se stohem papírů v ruce. „Tak příště zaklep, když se cítíš pohoršená.“ Vypnul jsem porno, což mě trošku mrzelo, protože zrovna začínalo nabírat ty správné obrátky a věnoval aspoň trochu pozornosti pracovním věcem.

Jooo, Věrka, od té bych si dal říct. Pěkná figura, elegantně oblečená, kozičky pěkně vypasované a hlavně ty dlouhé černé vlasy a k nim slušivé brýle. Zařadil jsem si ji do škatulky „učitelka“. Mít takovou na střední, tak sice mám 0 zameškaných hodin, ale prospěch též na nule.

„Tak si ty svoje puberťačky zase můžeš pustit“ a chystala se k odchodu. „Ty máš snad něco proti puberťačkám?“ Nechtěl jsem se nechat úplně shodit. „Ne, proč? A ty máš něco proti pořádné ženské?“ Pohodila svůdně hlavou a podívala se na mě přes obroučku brýlí. K tomu zapózovala v mírném předklonu tak, abych se nemohl dívat jinam než na její kulatou prdelku. Ještě jsem chtěl nějak duchaplně zaregovat, ale to už se za ní zavíraly dveře.

Sakra, co teď? Tak to zkusím, no co, maximálně dostanu pár facek. Ale začala si. Přešel jsem chodbu a vešel do její kanceláře. Seděla na desce stolu nožku přes nožku. „Máš buď pomalý vedení nebo minutu zpoždění. Už jsem myslela, že si to budu muset udělat sama!“ To už krásně rozkošně zavrněla a přijala můj polibek. Za stálého líbání si stoupla a otočila se ke mně zády. V rukách jsem cítíl, jak je celá horká, pružná a jak jí buší srdce.

„Takhle to mám nejraději ….a nemusíš mě šetřit.“ Pevně se držela okraje stolu a špulila na mě svou perfektní prcku. Ani se neohlídla, když jsem jí vyhrnoval sukýnku, stáhl kalhotky na stehna a lovil péro z kalhot. Ještěže jsem si ho ráno nestihl vyhonit, tohle bylo mnohem lepší. Bez okolků jsem ho vrazil Věrce do kundy. „Uuuuuuha …,“ upustila páru „perfektní péro.“ Sice jen držela a nechávala vše na mně, ale takovým způsobem, že mi to vůbec nevadilo. Naopak, hrozně mě to rajcovalo. Divoce, co největší silou jsem ji prcal a ona v pravidelném rytmu vzdychala a kňučela rozkoší. Dvakrát se se sama pleska po zadku, abych věděl, co jí chybí. Vyhověl jsem jí i v tomhle ohledu. Mezi přírazy jsem Věrku propleskával po půlkách a ona jen kníkala „joooo, jseš skvělej nabíječ ….“

Když s ní začal cloumat orgasmus, měl jsem co dělat, abych se v její cukající píči udržel. Ještě pár přírazů jsem potřeboval, abych si taky ulevil od přetlaku. Musel jsem si Věrku přidržet za vlasy, aby zůstala na místě. Krásně se jí sevřela kunda a stačilo 5, 4, 3, 2, poslední zásun a už jsem v ní zůstal a plnil jí buchtičku tvarohem. Zálibně jsem ji u toho hladil po zádech a lehce upocené prdelce. Spokojeností jen vrněla.

„Tak to by pro dnešek stačilo“ a strkala mě směrem ke dveřím a hned i ze dveří, sotva jsem si stihnul natáhnout kalhoty. Dostal jsem aspoň pusu na rozloučenou a dobrou radu na cestu „a ode dneška žádný porno v práci, jasný?“ Jo, tohle mi přijde jako dobrá náhražka.

Sex po telefonu

Martina

Chceš si popovídat se sympatickou slečnou, která se vyzná ve vztazích i sexu? Ráda se s Tebou zcela anonymně pobavím o všem, co Tě v sexu i v lásce zajímá. Naučím Tě jak sbalit holku po které toužíš, i jak správně zvládnout první milování a první sex. Můžeme si také zaflirtovat. Jsem výborná společnice a se mnou se budeš cítit opravdu dobře. Ozvi se mi, těším se na Tebe. Ráda Ti poradím na 909 467 666 a po vyzvání zadej tajný kód 50 Pošli mi SMS ve tvaru SEXCHAT MARTINA text zprávy... na číslo 9095535

Povídky ve stejné kategorii Mix

Bylo mi 22 let a na diskotéce jsem poznal svou budoucí ženu Jarku. Bylo jí 16 let a když jsem jí poprvé začal v parku, kam jsem jí během diskotéky vylákal líbat, třásla se jako pudlík a když jsem jí rukou zajel do podprsenky, abych ohmatal její malé, avšak pěkné tvrdé kozičky urputně se bránila a začala plakat. Od pokusu vrazit jí čuráka do kundičky jsem raději upustil  a po návratu z diskotéky raději navštívil svou vdanou milenku Radunu, kterou naprcal její manžílek  a právě svým tirákem brázdi...

Byla to pouze jedna noc. Jedna noc, která však zdála se být tou nejdelší v mém životě. Dal bych všechno na světě za to, abych mohl vrátit čas a prožít to celé znovu... Je mi stále víc smutno při pomyšlení, že už ji nikdy neuvidím, že všechno krásné jednou pomine. Musí to skončit, aby byla naděje, že přijde zase něco krásnějšího. Jenže co když ta naděje nějak nepřichází? Co když nedokážete žít ničím jiným než minulostí a každý den, každou minutu se hroužíte do vzpomínek?

Při vzpomínce na její tě...